Jupí! Vzbudila jsem se a moje hůlka je pořád v brašně. Takže to nebyl sen. Mám hůlku! 13 palců dlouhá, vínové dřevo a uvnitř blána z dračího srdce. Velmi silná - nebo to aspoň říkal ten milý mladý pán, jak mi ji prodával.
Ve čtvrtek jsem jela vlakem do Londýna jak nejdřív to šlo. Potkala jsem tam zase pár nových lidí: Nathana s Yvi (která je ze Zmijozelu, ale i tak je hrozně fajn), kteří pojedou do Bradavic po třetí, a moje nové spolužáky Laurie (jo, jako Laurie z Malých žen! - ale je to holka) a Miu. Asi jsem někoho zapomněla. Začíná...
Neutrácej moc peněz za věci, které nepotřebuješ. Nemluv s neznámými dospělými. Ve vlaku buď opatrná. Nikdy nechoď sama ven po setmění! A na závěr: Aspoň půlku nocí do konce prázdnin strávíš doma.
Vůbec se nedá slovy popsat, jak moc jsem šťastná, že držím v rukou tenhle dopis! Je to tak super! A ta pečeť, ach bože, ta je TAK krásná. Moji rodiče souhlasili, že můžu už za pár dní odjet do Děravého kotle. To je skvělý. Říkali něco o tom, jak se běžně dobře chovám, a tak chápou, že je to pro...
Nemůžu se dočkat, až mi dorazí dopis z Bradavic. Teda, ve skutečnosti ani nevím, jestli mi někdy přijde. Ale hrozně, hrozně moc si přeju, aby se to stalo. Dopisy se rozesílají 31. července. Do té doby zbývá už jen pár dní. Pak budu znát pravdu: budu dál trčet tady v Colchesteru, nebo si budu moct hledat nové kamarády v Bradavicích?...