Jak se hraje flaška

17.08.2013

Ve čtvrtek jsem jela vlakem do Londýna jak nejdřív to šlo. Potkala jsem tam zase pár nových lidí: Nathana s Yvi (která je ze Zmijozelu, ale i tak je hrozně fajn), kteří pojedou do Bradavic po třetí, a moje nové spolužáky Laurie (jo, jako Laurie z Malých žen! - ale je to holka) a Miu. Asi jsem někoho zapomněla. Začíná být fakt těžký vzpomenout si na každého, koho jsem potkala. Měla bych si to začít vždycky zapisovat, když někoho potkám.

Povídali jsme si v Kotli a najednou přišla Abigail! Taky dostala dopis a rozhodla se jít taky do Bradavic. Jsem zvědavá, jaké to tam s ní bude. Je šílená, vždycky se dostane do nějakého průšvihu a vždycky se jí nějak podaří dostat se z něj zase ven.

Jak tam tak sedíme, najednou se Nathanovy vlasy a kůže zbarvily dozelena; a hned potom se na stole objevila OBROVSKÁ gorila! No, ve skutečnosti to nebyla reálná gorila, někdo ji jen vykouzlil, ale stejně jsem byla strašně vyděšená.

V pátek jsem jela domů, protože večer měla babička oslavu narozenin. Už její 64, wow! Vůbec si nedovedu představit, že jednou budu taky takhle stará.

Do Londýna jsem se vrátila včera, v neděli, a byl to super den! S Nathanem, Yvi, Laurie, Reecem a Miou jsme šli k vodě do Malého Visánku. Hráli jsme tam takovou divnou verzi plážového volejbalu (spíš to byla přehazka s nafukovacím míčem), plavali (Mia absolutně NEUMÍ plavat, ačkoliv si myslí opak, a Nathan s Yvi ji museli tahat z vody!) a tak. Yvi mi dokonce předtím darovala svoje staré plavky! Skvěle mi sedí, což bude asi tím, jak je Yvi maličká, i když je starší.

Večer jsme hráli flašku. Tu hru znám, protože moje sestřenice Kimberly ji vždycky hrává se svými kamarádkami. Hraje se to tak, že někdo roztočí flašku, a když se to na někom zastaví, ten člověk si musí vybrat pravdu nebo úkol. A pak musí buď říct pravdu na otázku, nebo splnit úkol od člověka, který točil. A pak točí ten, kdo plnil. Hráli jsme na zahradě Děravého kotle, seděli jsme u ohně, a bylo to super. Šla jsem spát až po jedenácté večer! Jenom bylo hrozně trapný, když mi Yvi zadala, že musím zahrát veverku. Nechtěla jsem to kazit, je to hra, ale bylo mi trapně. Taky jsem jim o sobě musela říct něco, co jsem ještě nikomu neřekla, tak jsem řekla, jak ráda se schovávám na místech, kam nikdo nechodí. Říkám si, že když si vyberu svoje schovky v Bradavicích dobře, tak to ničemu neškodí, že to vědí. Lidi by si stejně mohli všimnout, že jsem pryč, a to je v pohodě, dokud nevědí, kde jsem.

Mimochodem, u toho ohně bylo hrozně moc lidí, ani neznám jména všech. Byl tam jeden starší kluk Ben, seděl vedle mě. Potom Addy, starší holka, o které už jsem slyšela, protože už předtím mluvili o tom, že se to bude plést s Abby. Ještě tam byly nové holky Elizabeth a Natalie a o hodně starší kluk Alessandro. A asi nějací další? Všichni byli hrozně hodní (kromě Ryana, kterého jsem potkala v Kotli a je celkem divnej) a jsem hrozně ráda, že mě rodiče nechali učit se čárám a kouzlům v Bradavicích.

© 2013 June Deeren
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky