Čekání na dopis

Nemůžu se dočkat, až mi dorazí dopis z Bradavic. Teda, ve skutečnosti ani nevím, jestli mi někdy přijde. Ale hrozně, hrozně moc si přeju, aby se to stalo. Dopisy se rozesílají 31. července. Do té doby zbývá už jen pár dní. Pak budu znát pravdu: budu dál trčet tady v Colchesteru, nebo si budu moct hledat nové kamarády v Bradavicích?

Před pár týdny u nás byli na návštěvě Fosterovi. Prozradila jsem svůj plán Abigail. Byla z něj úplně nadšená, a říkala, že taky promyslí, že by raději studovala v Bradavicích. Aspoň bych tam někoho od začátku znala. Ale pokud ona dopis dostane a já ne, budu hrozně naštvaná. Byl to ostatně můj nápad! Bylo by to hrozně nefér.

Tak si zatím jen tak pořád kreslím a čtu knížky, abych zabila čas, než skončí červenec. Nemůžu se vůbec dočkat! Máma mi dneska ráno řekla, že bych si neměla dělat moc velké naděje. Já si ale myslím, že to říkala jen proto, že se jí nelíbí, že nechci být na škole v Colchesteru, a to ještě ke všemu kvůli tomu, že ona je tam knihovnice. Podle mě si ve skutečnosti nemyslí, že ten dopis nedostanu. Jenom nechce, abych ho dostala. To od ní není moc hezký, no ne?

Každopádně, minule když jsme byli v Tescu, koupila jsem si tuhle prázdnou knížečku, abych si tam mohla psát, jak se budu učit kouzlit. Uvidíme, jak to půjde.